na Blog.cz

Flat coated retrívr je výborný lovecký a společenský pes. FCR je využívaný k myslivosti, záchranářským účelům nebo jako asistenční pes pro tělesně postižené, vhodný pro canisterapii. S ostatními psy a domácími zvířaty se flat coated retrívr snáší velmi dobře. Nikdy neútočí. Se všemi, které potká na procházce, by si nejraději hrál. Cizí lidi vám ohlásí, ale u toho také zůstane.

Středně velký pes. Flat coated retrívr je ze všech retrívrů nejštíhlejší, má dlouhou a dobře tvarovanou hlavu s mírně širokou lebkou a dlouhými silnými čelistmi. Středně velké oči jsou tmavohnědé nebo kaštanové s inteligentním výrazem. Uši malé, po stranách přiléhající k hlavě. Hrudník je hluboký a široký. Končetiny volné, rovné, svalnaté. Krátký rovný ocas je nošen zdvižen. Má lehký, plynulý, přímý a vydatný pohyb při pohledu zepředu i zezadu.

Výchoa flat coated retrívra je poměrně jednoduchá, zvládnou to i děti. Je velmi chytrý a rychle učenlivý. Miluje plavání a aportování. Potřebuje dostatek pohybu. Pokud však na něj nemáte někdy čas, bez problémů se přizpůsobí. Jeho citlivá povaha bezpodmínečně vyžaduje jemné zacházení bez náznaku hrubosti.

  

Husky je věrný kamarád s velkou chutí do života. Rád si hraje s dětmi a je přátelský i k ostatním lidem a psům. Není vhodný jako hlídací pes. Nezapře svůj temperament energického psa, ani svůj divoký původ. Jeho aktivní a pracovitý přístup k životu ovlivní i chování jeho majitele. Má velmi atletickou postavu a je menší a lehčí než většina ostatních tažných plemen. Překypuje energií, kterou musí do posledního dechu celou využít. Pokud mu to není umožněno, nebude nikdy šťastný. Dokonce i jídlo stojí až na druhém místě. Husky si rád dopřeje s volností související lov. Jeho lovecký pud mu je velmi vlastní. A po svých předcích jen zřídka štěká, zato tím více se jako vlk dorozumívá vytím. 

Husky je velmi elegantní pes. Má velmi souměrnou a kompaktní stavbu těla. Má silný hřbet s hřbetní linií vodorovnou od kohoutku k zádi. Je středně dlouhý, což je pro tažného psa, který má páteř vystavenou velkým tlakům a namáháním, velmi důležité. Pevná bedra, která přímo vybízí k saňovým popruhům, jsou užší než samotný hrudní koš s mírným zvýšením střední linie. Silný hrudník není příliš široký. Hrudník končí za lokty, přesně v úrovni předních nohou. Žebra jsou dobře klenutá a na bocích plochá, aby mu umožňovala plynulý pohyb. Kostru má husky velmi pevnou a silnou. Proto mu příroda nadělila i velmi silné a rychlé svalstvo. Jeho ocas je po způsobu ostatních špiců stočen směrem na hřbet. Jen když je v klidu, má ocas svěšen dolů. Středně velká hlava má průměrně dlouhou partii čenichu a nevýrazně vyznačený stop. Uši jsou trojúhelníkového tvaru a osrstěné, aby odolaly i vysokým mrazům. Má je vysoko postavené. Nikdy ne svěšené. Oči mohou mít barvu hnědou až světle modrou. Toto plemeno může mít každé oko jiné a tato zvláštnost je u něj celkem běžná. Srst je hustá, bohatá a středně dlouhá. Husky má měkkou podsadu, která zabezpečuje teplo a hrubší, delší krycí chlupy. Barva srsti je velmi různá a to od černé až po sněhově bílou. Typická je černo-bílá a šedivo-bílá variace. Srst má i zespoda na packách, to aby se neklouzal a dopadal měkce. Velmi jasné linie jeho obličejové masky působí vznešeně.

Velikost feny je v kohoutku 50,5 - 56cm a u psů je 53,5 - 60cm. Váha u feny je v rozmezí 15,5 -23 kg a u psů je 20,5 - 28 kg. Dožívá se až 13 let.

Husky potřebuje dostatek pohybu a pracovního vytížení, proto není vhodný do měst, kde ho ve volném pohybu nebo pracovních povinnostech hodně věcí omezuje. Nezbytně potřebuje fyzickou zátěž. Ideální pro něho je celoroční pobyt venku. Zima mu nevadí. Spíš naopak! Krmit by se měl jemu vhodnými krmivy (běžné granule, maso, ..). Musíme dbát o jeho atletickou postavu, proto by jsme ho neměli překrmovat, což v mnoha případech ani není možné. Nadváha mu není vlastní. Při línání srsti, dvakrát do roka, mu vypadává celá podsada. Zvláštní péči musíme věnovat jeho huňatému ocasu. Jinak srst během roku nepotřebuje zvláštní péči. Už jen samotné hrabání a následné ušpinění od hlíny mu pomáhá si srst udržet čistou. 

Výchova je složitá a vyžaduje velmi přísný a jednotný přístup okolí. Násilím nezmůžeme nic, vhodnější jsou proto odměny a motivování. Systematičnost výchovy je samozřejmá. Důslednost, trpělivost a vytrvalost jsou nezbytnou vlastností každého dobrého pána.

Husky pochází ze Sibiře z okolí řeky Kolymy. Zde si ho vyšlechtili již v pravěku obyvatelé těchto nehostinných končin - Čukčové. Jejich kočovný způsob života vyžadoval spolehlivého pomocníka a oddaného kamaráda. Sloužil jim především jako tažné zvíře jejich saní, ale také ho využívali k lovu. Pravděpodobně se vyvinul z tehdy velmi využívané Lajky, která se chovala na severu obou kontinentů. Teprve v 19. století huskyho náhodou objevili obchodníci s kožešinami na Aljašce a v roce 1909 se dostal do Ameriky.

Obrovskou popularitu získal sibiřský husky v polovině dvacátých let našeho století. V zimě 1925 vypukla v Nome, středisku zlatokopů na Aljašce, epidemie záškrtu a bylo tam nutno co nejrychleji dopravit sérum. Nor Leonhard Seppala se svým spřežením sibiřských huskyů překonal 300 km ve sněhové bouři a dovezl léky právě včas. Na památku této události se dodnes jezdí nejdelší závod saní tažených psy, Iditarod, na trati Anchorage-Nome, tedy více než 1930 km (běh Iditarod).

Za druhé světové války byli používáni pro záchranou a pátrací službu. Dnes je velmi oblíben především v Kanadě a USA. V dnešní době je především dalším členem rodiny nebo se využívá na závody psích spřežení. Jméno husky dali plemenu Evropané podle pejorativního pojmenování Eskymáků. Název husky se někdy používá i pro eskymácké psy, kteří žijí v Grónsku, Labradoru, na Aljašce a v severní Kanadě. Správné pojmenování je však eskymácký pes. 

Australský ovčák je pes s nadprůměrnou inteligencí, je dokonce tak inteligentní, že zaujímá první místo ve výši IQ mezi všemi psy. Má ve svých genech silně zakořeněný pastevecký a ochranitelský pud. Je to pes velmi oddaný svému pánu a rodině, a při jejich obraně je schopen nasadit život. Je spolehlivý, ostražitý, vytrvalý, rychle a rád se učí, a vůči cizím lidem a zvířatům není nepřátelský, přestože dokáže být ostrý a autoritativní. Je výborným rodinným společníkem, ale je také hodně závislý na své rodině a miluje kontakt s člověkem, proto není vhodné chovat ho venku v kotci. Má rád hodně prostoru a miluje plavání. Možná ze všeho nejraději má ale rád běhání vedle koně. Australký ovčák je velký pracant, a proto musí být neustále něčím zaměstnán, aby se nenudil a nenacházel si zábavu sám. Pro své výjimečné vlastnosti je používán při agility, psích sportech, canisterapii, ale i v záchranářských složkách. 

Australský ovčák je silný, robustní pes s obdélníkovou stavbou těla. Průměrná výška v kohoutku u psa je 51 až 58,5 cm a u fen 46 až 54 cm. Váha bývá mezi 18 a 28 kg. Hlavu má silnou, suchou, vyváženou k tělu, černý nebo hnědý nos, mandlové oči, které můžou být hnědé, modré, jantarové, ale i dvoubarevné a trojúhelníkovité uši, které mohou být překlopené i visící. Hřbetní linie je rovná, silná, hrudník hluboký, avšak ne široký. Žebra jsou dobře klenutá a břicho mírně vtažené. Ocas je rovný. Srst je jemná, lesklá a může být rovná až lehce zvlněná. Hustota podsady se mění s ročním obdobím, srst však vždy dobře chrání před vodou a chladem. Existuje několik barevných variant: blue merle (modře mramorovaná), red merle (játrová), black solid (černá) a red solid (červená). Všechny barvy mohou (ale nemusí) mít bílé nebo hnědé znaky. Průměrná délka života je 12 až 14 let. 

Toto plemeno je zatížené některými genetickými vadami, které se mohou, ale nemusí projevit. Jde především o nemoci očí, dysplazii kyčelního kloubu a epilepsii. Srst stačí vyčesávat jednou za týden, v době línání častěji. Australský ovčák potřebuje časté vycházky a hodně pohybu, takže je vhodné sebou brát něco na aportování, protože je to přirozený aportér. Obecně se dá říci, že potřebuje, abyste se mu věnovali několik hodin denně.

Zajímavostí je, že Indiáni tyto psy nazývali "psi s očima duchů", pro jejich zajímavou barvu. Australští ovčáci byli také mezi psy, kteří pomáhali záchranářům po útoku na WTC v New Yorku v září 2001 (v sutinách cítí člověka až na 30 m).

Přesný původ plemene je celkem nejasný, existují minimálně dvě teorie, jak australský ovčák vznikl. Jedna tvrdí, že jeho předchůdci byli ovčáčtí psi Basků, kteří migrovali z Evropy do Austrálie a potom do Ameriky, kam si sebou přivezli jak speciální plemeno ovcí Merino, tak své "malé modré psy", potomky pyrenejských a katalánských ovčáků, přikřížené s německou kolií a dalšími evropskými ovčáckými plemeny. Jiná teorie uvádí, že australský ovčák vznikl křížením britských a španělských ovčáckých psů, kteří se do Ameriky dostali s evropskými emigranty. Jisté ale je, že navzdory svému jménu vzniklo toto plemeno, tak jak ho známe dnes, v Americe. Největšího rozmachu a popularity dosáhl australský ovčák ve 20. století, díky své účasti na výstavách dobytka a koní, kde překvapoval diváky svými dovednostmi.

Landseer je mírný a přátelský pes, s vždy dobře naladěnou povahou. Je vyrovnaný, čestný a velmi sebevědomý, zároveň však také velmi poddajný, přítulný a poslušný, a povětšinou velice společenský.

ANGLICKÝ NÁZEV:

angl.: Landseer, Continental-European type; čes.: Landseer, evropsko-kontinentální typ

PŮVOD:

Landseer, stejně jako Nowofoundlandský pes, je potomkem toho největšího psa z ostrova Sv. Johna, který pocházel ze psů, jenž s sebou vozili baskičtí a portugalští rybáři na největší a nejznámější světová pobřeží, kde s nimi lovili ryby a žili u indiánských domorodců.

Landseer získal své pojmenování podle malíře zvířat Edwina Landseera, na jehož portrétu s názvem "Důstojný člen lidské společnosti" je tento pes nezapomenutelným způsobem vymalován.

POPIS:

Landseer by měl působit dojmem vysokého, silného a dobře vyváženého psa. Končetiny má poněkud delší, než má Newfoundlandský pes, a to obzvláště psi. Hlava by měla být volná a bez vrásek, pokrytá krátkými a jemnými chloupky. Měly by být nápadně modelovaná s noblesním výrazem. Lebku má širokou a masivní s dobře vyvinutým týlovým výčnělkem. Stop je nesporný, nicméně není tak zřetelně vyslovený jako u Svatobernardského psa. Nos má černý. Délka čenichu se rovná hloubce čenichu, měřeného před stopem. Rty má čisté, černé, tak těsné, jak je to jen možné, horní ret překrývá ten spodní. Líce má mírně vyvinuté, směrem k čenichu se zužují. Oči jsou středně velké, mírně hlouběji posazené, hnědé nebo tmavohnědé, světle hnědé jsou však tolerované, mandlově tvarované, s přátelským výrazem. Uši má středně velké, natažené vpřed dosahují vnitřního koutku oka, jsou trojúhelníkově tvarované, s mírně zakulacenými konci, dosti vysoko posazené, ne však příliš vzadu, jsou nošeny ve svěšeném přiklopení u hlavy a pokryté krátkými a jemnými chloupky, delší prameny se nacházejí pouze na zadní části kořene ucha. Krk má široký a svalnatý, délka krku od týlu ke kohoutku tvoří přibližně 4/5 délky od týlu ke konečku nosu. Vyslovený lalok je nežádoucí. Délka těla, měřená od kohoutku ke kořeni ocasu by měla tvořit dvě délky hlavy. Tělo je široké a silné od kohoutku až k záškrtu. Záda má rovná a v linii. Bedra jsou svalnatá. Hruď je hluboká a široká, dobře posazená mezi velmi svalnatými rameny. Břicho je jen velmi mírně podkasané. Ocas je silný, délkou dosahuje nanejvýše mírně pod hlezna, je dobře pokrytý hustou, huňatou a chundelatou srstí. Ocas by měl být svěšený mírně dolů, s povoleným malým zatočením na konci. Přední končetiny má silné a svalnaté, při pohledu z předu jsou absolutně rovné. Lokty jsou vždy blízko u těla. Zadeček je velmi statný. Zadní končetiny se pohybují volně, mají silné kosti obalené silnými svaly, stehenní svaly jsou obzvláště široké. Tlapky má velké, dobře zformované, jakoby kočičí. Pohyb i chůze jsou volné s dlouhými kroky.

VÝŠKA:

Pes má v kohoutku 72 až 80 cm.

Fena má v kohoutku 67 až 72 cm.

VÁHA:

Landseer váží v rozmezí 50 až 68 kg.

SRST:

Landseer má krycí srst, s výjimkou hlavy, která je dlouhá a tak rovná a hustá, jak je to jen možné, na dotek je velmi měkká. Mírně zvlněná srst na zádech a zadečku není problematická. Hlavní zbarvení srsti je čistě bílé, se zřetelnými černými záplatami na těle a na záškrtu. Límec, přední část hrudi, břicho, končetiny a ocas musí být bílé. Hlava je černá s bílým čenichem a bílým symetrickým požárem, ani příliš úzkým, ani příliš širokým, sahající z čenichu přes hlavu na bílý límec. Bílé značkování není penalizováno, mělo by však být z dalšího plemenného chovu odstraněno.

CHARAKTER:

Landseer je mírný a přátelský pes, s vždy dobře naladěnou povahou. Je vyrovnaný, čestný a velmi sebevědomý, zároveň však také velmi poddajný, přítulný a poslušný, a povětšinou velice společenský. Přestože je jeho povaha bez stopy agresivity a štěká jen velmi vzácně, v případě nebezpečí dokáže svoji rodinu i její majetek spolehlivě ochránit. Bývá náruživým plavcem.

PÉČE:

Landseer má srst, jenž potřebuje alespoň 2 krát týdně kartáčovat, nezapomínejte ji také udržovat čistou.

PRŮMĚRNÁ DÉLKA ŽIVOTA:

Landseer se průměrně dožívá 11 let.

VYUŽITÍ PŮVODNÍ:

Pomocník rybářů a společník.

VYUŽITÍ DNES:

Společník.